Vršič: silnice přes Julské Alpy, kterou postavili ruští zajatci

V květnu 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousku-Uhersku a podél řeky Soči – italsky a německy Isonzo – se otevřela nová fronta. Rakousko-uherská armáda potřebovala zásobovací silnici přes Julské Alpy do údolí v týlu fronty, a to takovou, kterou by bylo možné udržet sjízdnou i v zimě. Silnici přes průsmyk Vršič jí postavili váleční zajatci.

Tato silnice dodnes vede přes nejvýše položený silniční průsmyk ve Slovinsku a spojuje Kranjskou Goru s údolím Soči. Při stoupání k průsmyku stojí u silnice malá dřevěná pravoslavná kaple.

Stavěli ji zajatci

Rakouské vojenské velitelství ve Villachu nasadilo na stavbu ruské válečné zajatce. Podle kapitoly o silnici ve studii, kterou v roce 2018 vydal slovinský Ústav pro ochranu kulturního dědictví (ZVKDS), jich bylo přes deset tisíc. Triglavský národní park uvádí „kolem 10 000“, jeden pamětník psal v roce 1957 asi o 12 000 a v menší části literatury se objevuje číslo 3 000. Nebyli to jen Rusové: národní park mezi dělníky jmenuje Rusy, Ukrajince, Bělorusy, Gruzínce, Italy, Srby a Černohorce.

Silnice se stavěla po úsecích od Kranjske Gory směrem k Trentě, zčásti v trase dosavadní strmé cesty, po níž se sváželo dřevo. Byla rozdělena na dvanáct nebo třináct úseků, z nichž každý měl vlastní technické vedení. Opěrné zdi z opracovaného kamene, mosty, vodní žlaby a dlážděné úseky měl podle studie ZVKDS na starosti stavitel z Kranje Josip Slavec. Serpentiny byly číslovány od samého začátku: rakousko-uherská válečná tisková kancelář v roce 1915 vyfotografovala „Serpentine Nr. 3“.

Silnice se měla jmenovat Erzherzog Eugen-Strasse po arcivévodovi Evženovi a na průsmyku mu měl stát pomník. Laviny to však překazily. Betonový podstavec pro pomník tam podle téhož svědectví stojí dodnes.

Březen 1916

Dne 8. března 1916 kolem jedné hodiny odpoledne sjela z Mojstrovky lavina. Rozdrtila ochranné střechy nad silnicí a zasypala severní zajatecký tábor, který stál na místě dnešní horské chaty Erjavčeva koča. O čtyři dny později, 12. března ve 4:30 ráno, uvolnilo zemětřesení několik dalších lavin.

Kolik lidí zahynulo, není dodnes jasné; uváděná čísla se pohybují zhruba od stovky do šesti set. Studie ZVKDS staví jednotlivé verze vedle sebe:

• První vojenské hlášení, podané 8. března v 17:20, uvádělo, že byli zasypáni tři strážci a asi sto Rusů. Hlášení z následujícího dne uvádělo tři mrtvé, 5 zraněných strážců a 67 zraněných Rusů; nezvěstných bylo 12 strážců a 71 Rusů.
• Farní kronika Kranjske Gory uvádí 176 ruských zajatců a 40 strážců.
• Z údajů faráře Andreje Krajce, který mrtvé pohřbíval, vychází celkem 272 obětí; studie toto číslo pokládá za nejvěrohodnější.
• Mezi dalšími zveřejněnými údaji se objevuje 182 zajatců a 80 strážců, 170 zajatců a 40 strážců a 300 zajatců a 10 strážců. Místní ústní tradice hovoří o 600.

Autor kapitoly dochází k závěru, že obě březnové laviny zabily asi dvě stě lidí. Další lavina zasypala 12. května 1917 tábor na straně Trenty a zabila 30 zajatců a 6 strážců; vyprostit je se podařilo až 8. června.

Historik Uroš Košir napočítal v oblasti Vršiče a Trenty z let 1915 až 1918 nejméně 320 pohřbených zajatců – 251 Rusů, 48 Italů, 20 Srbů a jednoho Černohorce. Pod Erjavčevou kočou leží v devíti hromadných hrobech na čtyřech terasách 63 ruských zajatců, kteří zahynuli 8. března 1916.

Ruská kaple

Kaple u silnice je zasvěcena svatému Vladimírovi a zajatci ji postavili ze dřeva, kůry a kamene. Sporné je i to, kdy vznikla. Obvykle se traduje, že ji postavili přeživší na památku mrtvých – kapitola ZVKDS ji datuje do roku 1917, jiné prameny do léta 1916. Triglavský národní park i Košir ve svém výzkumu však uvádějí, že stála už v lednu 1916, tedy ještě před lavinou: dokládá to fotografická pohlednice s téměř dokončenou kaplí, odeslaná 4. února 1916.

V letech 1937–38 vyrostla vedle kaple kamenná pyramida s nápisem „Synům Ruska“, do níž byly přeneseny ostatky ruských zajatců z válečného hřbitova v Podlesji pod Vitrancem. Ikonostas kaple byl namalován v roce 1956. Kapli poškodilo zemětřesení v roce 1998, v letech 2005–06 prošla restaurováním a od roku 2015 je kulturní památkou národního významu.

Ruští emigranti se u kaple začali scházet po první světové válce. Dnes se tu každoročně koná vzpomínkový obřad, na který se sjíždějí slovinští a ruští státní a církevní představitelé. Oslav stého výročí v roce 2016 se zúčastnil Vladimir Putin. Dne 25. července 2026 si 110. výročí kaple přišlo připomenout přes 420 lidí. Silnice stoupající z Kranjske Gory se dnes nazývá Ruska cesta – Ruská cesta.

Silnice dnes

Průsmyk leží ve výšce 1 611 metrů. Serpentin je 50 – 24 na straně Kranjske Gory a 26 na straně Trenty – a dodnes jsou očíslované: cedule u serpentiny 26 uvádí nadmořskou výšku 1 570 metrů.

Na straně Trenty, u serpentiny 49, hledí bronzová socha horolezce a spisovatele Julia Kugyho (1858–1944) vzhůru k Jalovci. Níže v Trentě leží alpská botanická zahrada Juliana, kterou v roce 1926 založil terstský statkář Albert Bois de Chesne. Je to nejstarší alpská zahrada v přirozeném prostředí ve Slovinsku a letos slaví sto let.

Na severní stěně Prisojniku připomíná jeden skalní útvar ženskou tvář. Podle pověsti je to Ajdovska deklica, Pohanská dívka, která zkameněla, protože předpověděla, že syn jistého lovce zastřelí bájného Zlatoroga. Nejlépe je vidět od chaty Poštarski dom a od Erjavčevy koči.

Než vyrazíte

Na vrcholu se neparkuje. Od 15. června 2026 platí nový dopravní režim: pruh, který na vrcholu sloužil k parkování, je natrvalo uzavřen a řidiči mají parkovat níže, u Ruské kaple nebo u Erjavčevy koči. Závora v údolí sčítá projíždějící vozidla; průjezd je zdarma.

Nebo jeďte autobusem. Mezi Kranjskou Gorou a Bovcem jezdí od 1. června do 30. září bezplatný kyvadlový autobus, v hlavní letní sezoně častěji.

Omezení hmotnosti a délky. Vozidlům nad 7,5 tuny je vjezd zakázán a autobusy delší než 12,5 metru průsmykem projet nemohou.

Zima. V zimě není průsmyk automaticky uzavřen, ale sníh, nebezpečí lavin nebo opravy silnice ho často omezují nebo uzavírají; když je silnice uzavřená, auta dojedou jen k chatě Koča na Gozdu ve výšce 1 226 metrů. Aktuální sjízdnost ověříte na oficiálním slovinském dopravním portálu promet.si.