Trollstigen: jedenáct serpentin vzhůru po Trollím žebříku

Dne 31. července 1936 vyrazila z Valldalu kolona čtyřiadvaceti aut – po nové silnici přes horu a jedenácti serpentinami dolů do údolí Isterdalen. Král Haakon VII. toho dne otevřel nové spojení mezi Sunnmøre a Romsdalem; samotný obřad se konal v hotelu Grand v Åndalsnesu. Silnice dostala jméno Trollstigvegen – cesta Trollího žebříku.

O devadesát let později po ní podle místních novin Åndalsnes Avis během krátké letní sezony projede autem nebo autobusem nahoru a dolů zhruba milion lidí ročně. V posledních letech se však hlavní příběh točí kolem skal nad ní.

Stezka, na které padaly krávy

Lidé přecházeli tuhle horu dávno předtím, než tu vznikla silnice. Noviny Åndalsnes Avis v článku o historii trasy připomínají, že se v letech 1533 až 1875 konal v Devoldu romsdalský trh a že nejstrmějšímu úseku přechodu se říkalo prostě „Stigen“ – žebřík. Podle novin koluje mnoho historek o kravách, které zmizely ve vodopádu Stigfossen, a svést dolů koně prý byl opravdový kousek.

V roce 1893 požádala krajská správa norský silniční úřad Statens vegvesen, aby se úsekem Stigen zabýval. Jezdecká cesta, kterou navrhl oddílový inženýr Nils Hovdenak, se začala stavět v roce 1905 a do roku 1913 byla větší část staré stezky upravena na jezdeckou cestu širokou 1,2 až 1,8 metru. Velká část původní trasy se dochovala. Nasjonale turistveger, správa norských národních turistických silnic, uvádí, že části staré soumarské stezky jsou dodnes patrné a dají se projít pěšky; Åndalsnes Avis dodává, že některá exponovaná místa jsou dnes zajištěná řetězy.

Dvacet let na vrchol

Dne 20. června 1916 schválil Storting, norský parlament, první peníze na silnici pro vozidla: 250 000 korun na 41 kilometrů dlouhý úsek z Holsbrua ve Valldalu do Soggebrua v Romsdalenu. Store norske leksikon, norská národní encyklopedie, uvádí rok 1916 jako začátek stavby.

Politika potřebovala víc času. Podle Åndalsnes Avis debata skončila až 23. června 1925, kdy krajské zastupitelstvo Møre rozhodlo o stavbě silnice pro automobily – poměrem 34 hlasů proti 31. Silnice měla stát 1,8 milionu korun a stát měl uhradit 90 procent nákladů.

Výsledkem byla úzká silnice. Když byla v roce 1936 hotová, měřila podle Åndalsnes Avis na šířku tři až čtyři metry; od té doby ji rozšířili, místy až na šest metrů, a má nejméně devatenáct výhyben. Většina silnice je vysekaná a vystřílená do skály a serpentiny mají průměr oblouku zhruba deset metrů.

Jedenáct zatáček, jedenáct jmen

Každá z jedenácti serpentin má své jméno – podle lidí nebo pracovních čet, které silnici stavěly. Åndalsnes Avis jmenuje tři z nich: Arthura Langdala, Martina Uriho a Antona Fivu.

Přes osmdesát let nesly všechny zatáčky mužská jména. V roce 2020 dostala osmá serpentina – ta přímo nad mostem přes vodopád – jméno Nikkasvingen, po Nikoline „Nikce“ Myren Grønningové, která ve 30. letech vařila pro dělníky na stavbě. Bylo jí 103 let. Podle norské veřejnoprávní stanice NRK se stala první ženou, po níž byla pojmenována zatáčka na Trollstigenu, a zastupovala tak všechny kuchařky ze stavby, jejichž práce zůstala bez uznání. Stanici NRK řekla, že je to pocta pro ženy. V roce 2022 byla další zatáčka pojmenována po Davidu Grøvdalovi jako ocenění jeho šestačtyřicetileté práce na údržbě silnice.

Stigfossen a most

V polovině stoupání silnice překonává vodopád Stigfossen. Store norske leksikon uvádí jeho celkovou výšku na zhruba 320 metrů, z toho téměř 180 metrů padá voda kolmo.

Silnice ho překračuje po mostě Stigfossbrua, kamenném klenbovém mostě. Mezinárodní databáze staveb Structurae ho datuje do roku 1935, tedy rok před otevřením silnice.

Nahoře silnice vyjíždí na náhorní plošinu a pak na svůj nejvyšší bod, Alnesreset, který podle Store norske leksikon leží ve výšce 868 metrů.

Stavba na hraně

Celá desetiletí se lidé za výhledem prostě došli podívat až na okraj srázu.

To se změnilo s národní turistickou silnicí. V roce 2012 dostala náhorní plošina celý soubor budov a plošin od architektonického ateliéru Reiulf Ramstad Arkitekter, krajinářskou část navrhla firma Multiconsult. Nasjonale turistveger popisuje hlavní budovu s kavárnou a informačním centrem a druhou stavbu ve tvaru pahorku, v níž je zázemí, kiosek a obchod se suvenýry a která zároveň slouží jako hráz proti řece Istře, když se rozvodní. Designový časopis Wallpaper informoval, že návštěvnické centrum se otevírá o posledním červnovém víkendu roku 2012.

Hlavní vyhlídková plošina podle Nasjonale turistveger vybíhá přes hranu, pod níž je to zhruba 200 metrů kolmo dolů k serpentinám, a má vyhlídková místa pro odvážné i opatrné. Kvůli místnímu klimatu byly zvoleny ocel a beton.

Klima s tím tak docela nesouhlasilo. O Velikonocích 2022 podle NRK sjela z hory Bispen velká lavina a zasáhla kavárnu na náhorní plošině. Když silničáři z kraje přijeli po zimě silnici protahovat, našli budovu plnou sněhu, s rozbitým sklem a nábytkem, a poškozenou silnici i svodidla. „Lyžařské stopy uvnitř kavárny jsou docela neobvyklé,“ řekl NRK stavbyvedoucí kraje Roar Vikhagen. Lavina sjela v místě, kde ji nikdo předtím neviděl.

Skála nad silnicí

V červnu 2024 byla silnice otevřená teprve deset dní, když se ze svahu utrhl kámen, prorazil okno auta a dopadl na sedadlo spolujezdce. Dne 20. června, poté co místo prohlédli geologové, kraj Trollstigen uzavřel až do konce roku. Šéf krajských silnic Ole Jan Tønnesen řekl NRK, že museli přestat dřív, než někdo přijde o život. Na náhorní plošinu se dalo dál dojet od Valldalu, serpentinami ale ne.

Vláda dala na okamžitá opatření proti padajícímu kamení 40 milionů korun a kraj, kterému silnice patří, přidal dalších 10 milionů. Práce začaly v červenci 2024 příkopem, který má zachytávat padající kamení, a pokračovaly očištěním a zajištěním uvolněné skalní stěny u Kjelstadlinja. Trollstigen se znovu otevřel 11. července 2025 v 10:00, po více než roce. Podle NRK stály práce 50 milionů korun.

Tím to neskončilo. Na podzim 2025 byly skalní zářezy očištěny a prohlédnuty. Dne 16. září 2026 NRK oznámila, že silnice mezi Trollstigfoten v údolí Isterdalen a náhorní plošinou bude od pondělí 28. září uzavřena v pracovní dny od 7:00 do 18:00, a to až na čtyři týdny, aby se do skalních zářezů západně od mostu Stigfossbrua mohly osadit kotvy, táhla a sítě. O víkendech zůstává silnice otevřená a na náhorní plošinu se dá dál dojet od Valldalu.

Trvalé zabezpečení silnice vyjde dráž. Kraj posuzoval trvalá opatření za 247 až 305 milionů korun podle toho, jak dlouho by silnice musela být během prací zavřená. Aby je zaplatilo, odhlasovalo krajské zastupitelstvo 21. dubna 2026 poměrem 35 hlasů proti 11 zavedení mýtného na Trollstigenu. Návrh, který NRK popsala v březnu 2026, počítal se 150 korunami na každé ze dvou mýtných stanic, u Øvstestølenu a v údolí Isterdalen – tedy 300 korun za jeden přejezd –, přičemž výběr by začal zhruba v létě 2028 a trval by asi patnáct let.

Edmund Meyer provozuje kavárnu a kemp. K devadesátinám silnice napsal deník Romsdals Budstikke, že jeho dědeček tu nahoře začal s pohostinstvím a spolu s králem Haakonem VII. Trollstigen otevíral; Meyer novinám řekl, že každý by měl mít možnost tuhle silnici zažít. Když se v roce 2025 silnice znovu otevřela, řekl NRK, že si musel vzít úvěry a že ztráty bude dohánět dva až tři roky.

Než vyrazíte

Sezona. V zimě je Trollstigen zavřený. Podle Fjord Norway bývá obvykle otevřený od poloviny května do října nebo listopadu, podle toho, kdy se vrátí zima. Nasjonale turistveger ve svém přehledu uvádí nejčasnější uzavření 5. října, nejpozdější 7. prosince a nejpozdější otevření 12. června. V roce 2026 se silnice otevřela 27. dubna ve 12:00, podle NRK nejdřív v historii záznamů; dosavadní rekord byl 8. května.

Podzim 2026. Od 28. září jsou serpentiny až na čtyři týdny v pracovní dny od 7:00 do 18:00 uzavřené kvůli zabezpečování skal a otevřené večer a o víkendech. Před cestou si ověřte stav silnice u Statens vegvesen; za špatného počasí může být silnice uzavřena i s krátkým předstihem.

Autobusy a dlouhá vozidla. Podle Nasjonale turistveger platí pro autobusy na úseku Trollstigen omezení délky, nejvýše 13,3 metru. Dříve byla hranice 12,4 metru; v roce 2011 podle NRK zkušebně směly na silnici autobusy do 13,1 metru s řízenou zadní nápravou.

Zatím bez mýtného. Fjord Norway uvádí silnici jako nezpoplatněnou. Kraj mýtné odhlasoval, podle NRK by ale výběr mohl začít zhruba v létě 2028.

Cestou do Geirangeru. Na trase z Bergenu leží Trollstigen mezi Åndalsnesem a Valldalem; z Valldalu pokračuje silnice k trajektu Linge–Eidsdal a po Orlí silnici dolů ke Geirangerfjordu.