Transfăgărășan: silnice, kterou Ceaușescu postavil přes hory

Dne 20. září 1974 stál Nicolae Ceaușescu na plošině u jezera Bâlea, více než dva tisíce metrů vysoko v pohoří Făgăraș, a otevíral silnici, která je překonává. Stavba trvala čtyři a půl roku, pracovaly na ní tisíce vojáků a podle údajů samotné armády si vyžádala téměř čtyřicet životů. Většinu roku měla být pohřbená pod sněhem.

O půl století později se lidé vydávají přes celou Evropu, aby po ní projeli. Důvod, proč vznikla, přitom nemá s tím, proč sem jezdí, téměř nic společného.

Silnice pro válku, která nikdy nepřišla

První plán silnice přes tuto část pohoří Făgăraș vznikl na začátku 60. let a šlo v něm o dřevo: silnice měla zpřístupnit lesy. Kvůli příliš vysokým nákladům se od něj upustilo.

Pak v srpnu 1968 vpadla do Československa vojska vedená Sovětským svazem. Podle lidí, kteří měli k Ceaușescovi blízko a které citoval deník Adevărul, právě tato invaze vrátila silnici na pořad dne. Těch několik průsmyků mezi Transylvánií a Valašskem vedlo úzkými údolími, která bylo možné zablokovat nebo napadnout, a Ceaușescu chtěl další cestu přes hory – strategickou silnici, která by spojila posádky v Pitești a Sibiu, kdyby byly ostatní trasy přerušeny.

Je to dobrý příběh a rumunský tisk ho už desítky let vypráví stejně. Stojí ale za to říct, o co se opírá: o vzpomínky lidí z jeho okolí, nikoli o zveřejněný rozkaz. Státní tisková agentura AGERPRES klade první studie do roku 1967, tedy ještě před invazí, a projekt byl formálně schválen až v prosinci 1969.

O tom, kdo silnici postavil, pochyby nejsou. Práce dostala na starost ženijní vojska armády.

Čtyři miliony kubických metrů hory

Stavba začala brzy na jaře 1970 – podle deníku Adevărul 10. března, podle popisu zveřejněného stanicí Digi FM koncem února. Režim chtěl mít hotovo za tři roky. Od jihu začal 1. ženijní pluk z Râmnicu Vâlcea. Od roku 1971 pracoval na severním svahu pluk „Apulum“ z města Alba Iulia a v roce 1973 převzal úsek kolem jezera pontonový pluk z města Turnu Măgurele. Celkem na silnici pracovalo asi tři tisíce vojáků a vedle nich stovky civilistů, najatých za mzdy, které byly na tehdejší dobu vysoké. Pracovalo se ve třech směnách a pracovalo se i přes zimu.

Čísla, která se dochovala, jsou čísla lomu. Přemístilo se zhruba čtyři miliony kubických metrů horniny a zeminy. AGERPRES uvádí, že na stavbě bylo sto buldozerů, šedesát rypadel, dvě stě kompresorů a tři sta těžkých nákladních aut. Jeden buldozer nahoru vůbec vyjet nemohl: místní list Tribuna píše, že ho rozřezali autogenem, po kusech vynesli do hory a nahoře znovu smontovali.

Kolik výbušnin se spotřebovalo, záleží na tom, koho se zeptáte. V rumunském tisku kolují čísla 6 000 a 6 520 tun; žádný z článků, které je uvádějí, necituje dokument, z něhož pocházejí.

Dne 16. srpna 1971 se oba týmy, z nichž každý se prokopával ze své strany, setkaly na místě zvaném Poarta Întâlnirii – Brána setkání. V letech 1972 až 1974 prorazily pod hlavním hřebenem tunel dlouhý podle zdroje 884, 887, nebo 889 metrů – podle Digi FM nejdelší rumunský silniční tunel vedoucí horou.

Cena

Hora se nevzdávala snadno. Na hřebeni byl naměřen vítr o rychlosti 120 km/h. Laviny v zimách 1972 a 1973 smetly kompresor, dva buldozery, grejdr a válec.

Smetly také lidi. Ministerstvo národní obrany v komuniké z července 2009 uvedlo „téměř 40 mrtvých a stejný počet zraněných“. Ne všechny zdroje se shodují: plukovník ve výslužbě Vasile Dabu, kterého citovala stanice Digi FM, uvedl, že oficiálně zemřelo sedm mužů a že skutečný počet byl vyšší. Už desítky let kolují fámy o stovkách mrtvých. Žádný dokument, který se nám podařilo najít, je nepotvrzuje.

Za zopakování stojí ještě jeden detail, protože se k Ceaușescovi tak málo hodí. Jak uvedl generál Nicolae Mazilu, kterého citoval deník Adevărul, Ceaușescovo okolí navrhlo pojmenovat silnici po něm a Elena Ceaușescu na něj naléhala, aby souhlasil. Odmítl. Asfaltový povrch byl ostatně dokončen až v roce 1980.

Silnice, po které jezdíte dnes

Silnice DN7C měří asi 150 kilometrů, ale když se řekne „Transfăgărășan“, myslí se tím horský úsek dlouhý zhruba 90 kilometrů, postavený v 70. letech. Stoupá do výšky něco přes 2 000 metrů – zdroje uvádějí nejvyšší bod kdekoli v rozmezí od 2 034 do 2 044 metrů – a cestou vede přes 27 nebo 28 mostů a viaduktů.

Každá strana hory nabízí úplně jinou jízdu. Od severu silnice stoupá holým ledovcovým údolím v kaskádě vlásenek, které jsou z vrcholu vidět všechny najednou – právě tento pohled zachycuje většina fotografií silnice. Od jihu, z Curtea de Argeș, vede nejprve hodinu mírnější jízdy lesem kolem přehrady Vidraru a teprve pak začíná stoupání.

V roce 2009 přijel do Rumunska pořad Top Gear stanice BBC hledat nejlepší silnici pro řidiče na světě a odjel s tím, že jí tento titul udělil – titul, který předtím přisoudil italskému průsmyku Stelvio.

Sníh většinu roku

Vysoko položený úsek je letní silnicí. Hřeben je pod sněhem víc než 220 dní v roce a úsek mezi Piscu Negru na jižní straně a Bâlea Cascadă na severní se každý podzim uzavírá, podle slov silničního správce CNAIR kvůli „vydatnému sněžení, vánicím a častým lavinám“. V roce 2025 se uzavřel 20. října, v roce 2026 se znovu otevřel 12. června.

Hrad nad silnicí

Na jižním příjezdu stoupá od silnice schodiště o 1 480 betonových schodech ke zřícenině pevnosti Poenari na skalním ostrohu ve výšce 850 metrů. Muzeum župy Argeș datuje její první věž do první poloviny 14. století; postavila ji pravděpodobně první knížata z rodu Basarab. Přestavěl a rozšířil ji Vlad III. (Vlad Țepeș, zvaný Napichovač), který podle kroniky nechal stavět měšťany za trest.

Pevnost Poenari se po konzervačních pracích znovu otevřela v dubnu 2025. Podle župní rady je otevřena denně od 10:00 do 18:00, poslední výstup je v 17:00.

Než vyrazíte

Nekrmte medvědy. Medvědi tu scházejí až k silnici a právě krmením ztrácejí strach z lidí – což přesně odpovídá tomu, jak rumunská vláda definuje „habituovaného“ medvěda. V listopadu 2025 vláda zvýšila pokutu za krmení volně žijícího medvěda na 10 000 až 30 000 lei. Policie, žandarmerie a inspektoři životního prostředí prováděli na 15kilometrovém úseku silnice společné kontroly a pokutovali řidiče za krmení medvědů i za zastavování tam, kde se zastavovat nemá.

Vyrazte brzy. Silnice je úzká a pomalá a budete chtít mít čas na zastávky.

Před cestou si vše ověřte. Termíny otevření a uzavření se posouvají podle sněhu. Silniční správa je každý rok oznamuje a data, která sledujeme, najdete v rámečku v horní části této stránky.

Pokud můžete, projeďte ji oběma směry. Severní stoupání je to slavné, ale jižní strana – les, přehrada, hrad – je úplně jiná silnice a stojí za ten čas.