Transalpina: Královská silnice, na jejíž historii se nikdo neshodne

V sedle Urdele v pohoří Parâng, ve výšce 2 145 metrů, vede Transalpina výš než kterákoli jiná silnice v Rumunsku – zhruba o sto metrů výš než slavný Transfăgărășan. Po většinu minulého století po ní skoro nikdo nejezdil. Byla to šotolinová cesta sjízdná jen pro terénní auta a ještě předtím pastýřská stezka.

V tom se shodují všichni. Téměř ve všem ostatním se zdroje o její historii rozcházejí.

Tři příběhy o vzniku jedné silnice

Nejstarší verze tvrdí, že ji postavili Římané. Opakuje ji na svých turistických stránkách i krajská rada župy Gorj, ovšem opatrně: „některé zdroje uvádějí“, že ji jako první vybudovaly římské legie během válek s Dáky. Turistická brožura, kterou vydalo městečko Novaci, jde ještě dál a označuje ji za nejstarší státní silnici v Evropě. Žádný archeologický pramen, který by cokoli z toho dokládal, jsme nenašli. Nejlépe je brát to jako místní tradici.

Bez výhrad naopak krajská rada uvádí, že trasa vznikla jako pastýřská stezka s nelichotivým jménem Poteca Dracului – Ďáblova stezka. Počátky tras, po nichž se přes tyto hory sezonně přeháněla stáda, klade brožura z Novaci do 16. století a pastýři z Novaci je používají dodnes.

Dnes se silnici říká Drumul Regelui, Královská silnice. Který král to byl a kdy, se liší zdroj od zdroje:

• Deník Adevărul v roce 2007 připsal zásluhu králi Ferdinandovi, který podle něj už v roce 1914 rozpoznal strategický význam oblasti a nařídil vytesat do skály horskou silnici. Za první světové války silnice sloužila k zásobování fronty, pak ji nechali chátrat.
• Brožura z Novaci připisuje zásluhu Carolovi II.: práce byly podle ní nařízeny v roce 1934 na návrh premiéra Gheorghe Tătărescua a slavnostně otevřena byla silnice v roce 1935. Peníze spravovala místní družstevní banka Banca Populară „Gilortul“ a obyvatelé Novaci na stavbě pracovali „vlastníma rukama, se svými koňmi a povozy“.
• Krajská rada župy Gorj připisuje zásluhu rovněž Carolovi II., který silnici chtěl mít pro horské dělostřelectvo tažené koňmi, slavnostní otevření však klade do roku 1939. Tătărescu podle ní projel trasu na koni s dvaceti jezdci z Novaci, které vedl vesnický učitel Ion D. Giurgiulan. Při slavnostním otevření projel Carol II. celou silnici terénním vozem, který sám řídil, a vedle něj seděl budoucí král Mihai.

Podobně nejasná je i role Němců. Podle místního vyprávění silnici upravili němečtí vojáci za první světové války, článek deníku Adevărul z roku 2011 však uvádí, že za druhé. Žádný ze zdrojů, které jsme našli, neopírá ani jednu z verzí o archivní pramen, a my se nepřikláníme k žádné z nich.

Sedmdesát let šotoliny

O tom, co přišlo potom, už spory nejsou. V roce 2011 psal deník Adevărul o silnici, která byla přes sedmdesát let prakticky opuštěná a sjízdná jen pro terénní vozy. Když o ní tentýž list psal v roce 2007, byla „většinou nezpevněná, jen se zbytky asfaltu“, a list doporučoval vyrazit na ni na kole.

To se změnilo rychle a za velké peníze. Dne 5. září 2008 podepsal silniční úřad se stavební firmou Romstrade smlouvu v hodnotě 1,23 miliardy lei bez DPH na modernizaci silnice DN67C z Bengești přes Novaci, Rânca a Obârșia Lotrului do Sebeșe. Adevărul vyčíslil náklady na 385 milionů eur, tedy zhruba 2,6 milionu eur na kilometr. V srpnu 2011 byla silnice podle deníku hotová zhruba z 98 procent; mezi střediskem Rânca a Obârșia Lotrului ještě chybělo asi sedm kilometrů asfaltu.

Smlouva skončila u soudu. V jedné kauze, která se týkala prací a materiálu vyfakturovaných, ale nedodaných v letech 2009 a 2010, byli majitel firmy Nelu Iordache a úředníci regionálního ředitelství silnic v Craiově zproštěni obžaloby kvůli promlčení. Ve druhé kauze, která se týkala smluvního ustanovení, podle něhož byla stavební firma placena směnkami s pohyblivým kurzem, dostal Iordache šest let za účastenství na zneužití pravomoci; rozsudek nabyl právní moci v listopadu 2021.

Nejvýše položená silnice Rumunska

Silnice DN67C měří z Bengești do Sebeșe 148 kilometrů. Výška jejího nejvyššího bodu, sedla Urdele, se obvykle udává 2 145 metrů, jeden zdroj uvádí 2 141. Nejvyšší bod Transfăgărășanu leží podle krajské rady župy Argeș ve výšce 2 034 metrů, takže ať vezmete kterýkoli údaj, Transalpina vede výš.

Horní úsek vede pohořím Parâng kolem střediska Rânca ve výšce 1 600 metrů. Rânca byla horským střediskem dávno předtím, než silnice dostala asfalt: jen za rok 1934 uvádí brožura z Novaci 1 052 turistů, kteří tu bydleli v chatách postavených za peníze téže družstevní banky z Novaci. (U prvních chat ovšem sama brožura uvádí dvě různá data, 1930 a 1937.)

Za sedlem silnice klesá lesem ke křižovatce u Obârșia Lotrului a pokračuje na sever do Sebeșe.

Stále pastýřská cesta

Stáda z hor nikdy nezmizela. Pastýři z Novaci dodnes přehánějí ovce přes hory po starých trasách a salaš Stâna Ștefanu, asi osmnáct kilometrů za střediskem Rânca a deset kilometrů před Obârșia Lotrului, se z rodinného ovčína proměnila v zastávku pro cestovatele.

Než vyrazíte

Silnice je sjízdná jen v létě a termíny se rok od roku mění. Silniční úřad CNAIR horní úsek uzavírá, jakmile se zhorší počasí, a znovu ho otevírá, když roztaje sníh. V roce 2025 byl úsek mezi střediskem Rânca a Obârșia Lotrului uzavřen 30. září a navazující úsek do Curpătu 16. října, a to kvůli „vánicím, lavinám, padajícímu kamení, sesuvům půdy a náledí“. V roce 2026 byl celý úsek ze střediska Rânca do Curpătu znovu otevřen 29. května.

Na horním úseku se v noci nejezdí. V roce 2026 byla silnice mezi střediskem Rânca a Curpătem otevřena do konce června od 9:00 do 20:00 a od 1. července od 7:00 do 21:00, mimo tuto dobu byla uzavřena. Nejvyšší povolená rychlost je 30 km/h a vozidla nad 3,5 tuny mají vjezd zakázán. CNAIR může silnici i bez delšího předstihu uzavřít kvůli mlze, bouřkám, lavinám nebo padajícímu kamení.

Nechte medvědy na pokoji. Když se v roce 2025 horské silnice znovu otevřely, ředitel CNAIR Cristian Pistol požádal řidiče, aby se s medvědy nepokoušeli navazovat kontakt: „Medvědi jsou divoká zvířata.“