Furka, Grimsel a Susten: tři švýcarské průsmyky, ledovec a James Bond
Silnice přes dva z nich vznikly v 19. století pro armádu, ta přes třetí byla první švýcarskou alpskou silnicí postavenou pro automobily. Na trase leží prázdný hotel, hospic zatopený jezerem a ledovec, který ustoupil téměř o dva kilometry.

Dne 7. července 1964 pracoval na serpentinách nad Realpem filmový štáb. Celý týden se tu při natáčení proháněly nahoru do průsmyku Furka Aston Martin, Rolls-Royce a Ford Mustang; zhruba šest minut záběrů se pak dostalo do filmu Goldfinger, který měl premiéru v září téhož roku. Štáb bydlel v Hotelu des Alpes v Realpu.
Silnice, po níž jel James Bond, byla už tehdy sto let stará. Vede přes jeden ze tří průsmyků, které spolu tvoří klasický okruh z Andermattu: Furku, Grimsel a Susten.
Furka: silnice pro armádu
Přes Furku se chodilo dávno předtím, než přes ni vedla silnice. Ve 12. století tudy táhli walserští osadníci. Goethe průsmyk přešel 12. listopadu 1779 v hlubokém sněhu a přenocoval v kapucínském hospici v Realpu.
Silnice přibyla až v 60. letech 19. století. Kantony Uri a Valais ji postavily v letech 1863–1866 – některé zdroje uvádějí jako začátek stavby rok 1864 – jako vozovou silnici z Oberwaldu do Hospentalu. Podle Historického slovníku Švýcarska uhradila Švýcarská konfederace dvě třetiny nákladů, „protože silnice byla v jejím vojenském zájmu“. Totéž uvádí i spolkový inventář historických cest: jde o technicky budovanou silnici, postavenou hlavně z vojenských důvodů a za spolkové peníze.

Spolu se silnicí rostl i cestovní ruch. První hostinec v Gletschi byl otevřen v roce 1830; od roku 1856 tu hotelnictví rozvíjela rodina Seilerových spolu s dalšími a do roku 1930 bylo mezi Gletschem a Realpem asi šest set hotelových lůžek.
Hotel v serpentině
Nejslavnější hotel postavil v roce 1882 tehdy 24letý Josef Seiler v serpentině na valaiské straně nad Rhônským ledovcem. Hotel Belvédère byl rozšířen v roce 1894 a znovu v letech 1903–04, kdy dostal mansardovou střechu. V roce 1988 ho koupila rodina Carlenových z Brigu.
Zavřen byl v roce 2015 – podle Swissinfo proto, že nároky na udržení staré budovy v provozu se staly neúnosnými. Když o něm Swissinfo psalo v roce 2023, stál prázdný a byl na prodej.

Ledovec, který odešel
Z Belvédèru se hosté dívali na Rhônský ledovec – a ten od té doby ustupuje. Švýcarská síť pro monitorování ledovců GLAMOS měří polohu jeho čela od roku 1879. Podle součtu jejích oficiálních měření ustoupil ledovec od té doby asi o 1 845 metrů – z toho zhruba o 647 metrů od roku 2000 a jen v období 2023–24 o 115 metrů, což je největší roční ústup od roku 1944.

Rodina Carlenových v ledovci dodnes provozuje ledovou jeskyni. Jak stará je tato tradice, záleží na tom, koho se zeptáte: rodina uvádí, že ledovou jeskyni provozuje „přibližně od roku 1830“; deník Urner Zeitung v roce 2016 napsal, že první jeskyni vysekali kolem roku 1870 u Gletsche a v roce 1894 ji přesunuli nahoru k Belvédèru. V létě se led kolem ní zakrývá plachtami z fleecu, které zpomalují tání. Provozovatelé ale otevřeně přiznávají, že ledovec to nezachrání.

Grimsel: hospic pod jezerem
Z Gletsche stoupá na sever silnice přes Grimsel. Otevřena byla na podzim roku 1894 – energetická společnost KWO, která dnes provozuje tamní hospic, uvádí rok 1895 – a Konfederace opět z vojenských důvodů uhradila dvě třetiny nákladů. Soumarská doprava přes Grimsel tou dobou už ustala; zničila ji Gotthardská železnice otevřená v roce 1882.

Hospic stál na Grimselu nejméně od roku 1397. V roce 1838 ho zasypala lavina a v roce 1852 vyhořel – zapálil ho jeho vlastní nájemce, kterého odsoudili k smrti a poté omilostnili. V roce 1909 koupila pozemek bernská energetická společnost BKW, aby tu vybudovala nádrž, a v roce 1928 starý hospic zmizel pod hladinou nového jezera Grimselsee. Nový hospic vyrostl na skále nad jezerem.


Susten: první silnice postavená pro auta
Třetí průsmyk je jiný. Silnice přes Susten nevznikla dodatečnou úpravou vozové cesty pro motorovou dopravu; podle spolkového inventáře historických cest šlo o první alpskou silnici ve Švýcarsku, která byla od základu postavena pro automobily. V kantonu Bern ji voliči schválili v roce 1937, v Uri v roce 1938 a práce začaly v době, kdy na Švýcarsko stále víc doléhal tlak mocností Osy: Susten měl v případě války nahradit „extrémně ohrožené“ přechody přes Furku a Grimsel a posílit gotthardskou pevnost.
Stavba trvala sedm let a stála 31,8 milionu franků. Pečlivá práce je znát dodnes: každá betonová konstrukce je obložena rulou a žulou z výkopů, serpentiny byly kvůli lepší přilnavosti vydlážděny drobnými kostkami a kilometrovníky jsou ze žuly. Silnice vystoupá do výšky 2 225 metrů, kde prochází 325 metrů dlouhým vrcholovým tunelem, a nikde nemá sklon větší než devět procent.

Otevřena byla v neděli 7. září 1946. Toho dne přes průsmyk projelo 15 000 vozidel – asi dvanáct procent všech motorových vozidel registrovaných ve Švýcarsku.

Žluté autobusy
První pravidelné poštovní autobusy vyjely přes Grimsel a Furku 20. června 1921. O století později je linka poštovních autobusů přes čtyři průsmyky s jízdní dobou osm hodin a 45 minut nejdelším přímým spojem veřejné dopravy ve Švýcarsku. V roce 2018 přepravily průsmykové linky rekordních 151 000 cestujících.
Železnice si našla jinou cestu. Vlaky dorazily do Gletsche v roce 1915 a od roku 1926 byla trať Furka-Oberalp průjezdná. Od roku 1982 projíždějí vlaky celoročně pod průsmykem základním tunelem. Stará vrcholová trať byla uzavřena – poslední vlak po ní projel v říjnu 1981 – a v roce 1983 založili dobrovolníci spolek s cílem ji obnovit. Od 12. srpna 2010 jezdí po celé vrcholové trati opět parní vlaky.
Než vyrazíte
Silnice přes průsmyky jsou jen letní. Kanton Uri každý rok zveřejňuje termíny otevření a uzavření Furky a Sustenu. V roce 2025 byla Furka otevřena od 28. května do 27. října a Susten od 6. června do 27. října. Od roku 2000 se Furka otevírala nejdříve 7. května a nejpozději 21. června. Před cestou si ověřte aktuální informace na www.ur.ch/strasseninfos.
Nadmořské výšky. Nejvyšší body silnic: Furka 2 429 metrů (Historický slovník uvádí 2 431), Grimsel 2 164 metrů, Susten 2 225 metrů.
Nebo nechte auto doma. Poštovní autobusy jezdí přes průsmyky od června do začátku října; na linkách přes tři a čtyři průsmyky je nutné rezervovat si místo nejpozději do 16:00 předchozího dne a jízdní kola je rovněž třeba rezervovat den předem.
Projeďte ji sami
Trasu den po dni, skutečné náklady a tipy na ubytování najdete v itineráři. Plánovač ji zakreslí do mapy odkudkoli vyrazíte.
Zdroje
- Historisches Lexikon der Schweiz — Furkapass
- Historisches Lexikon der Schweiz — Grimselpass
- Historisches Lexikon der Schweiz — Sustenpass
- IVS (Inventar historischer Verkehrswege der Schweiz) — VS 3 Furka
- IVS — VS 4 Grimsel
- IVS — UR 4.4 Sustenstrasse
- SAC Die Alpen — Kleine Kulturgeschichte der Furkastrasse
- Historische Hotels — Hotel Belvédère am Furkapass
- Swissinfo — Swiss lost places: Hotel Belvédère (2023)
- GLAMOS (2025) — Swiss Glacier Length Change, doi:10.18750/lengthchange.2025.r2025
- Gletscher.ch — Rhône Glacier ice grotto, history
- Urner Zeitung — Die Touristenattraktion am Furkapass schmilzt dahin (2016)
- Grimselwelt — Grimsel Hospiz, history
- SRF — Goldfinger Files: als James Bond am Furkapass unter Beschuss geriet (2021)
- SRF — Bond-Film Goldfinger wird 60 (2024)
- PostAuto — Seit 100 Jahren fahren Postautos über Grimsel und Furka (2021)
- Dampfbahn Furka-Bergstrecke — history of the association
- Kanton Uri — Öffnungs- und Schliessungsdaten der Pässe 2000–2025
Každý údaj v tomto příběhu pochází z uvedených zdrojů. Kde se rozcházejí, text to říká. Našli jste chybu? Napište na hello@roadcutco.com.