Furka, Grimsel a Susten: tři švýcarské průsmyky, ledovec a James Bond

Silnice přes dva z nich vznikly v 19. století pro armádu, ta přes třetí byla první švýcarskou alpskou silnicí postavenou pro automobily. Na trase leží prázdný hotel, hospic zatopený jezerem a ledovec, který ustoupil téměř o dva kilometry.

Hotel Belvédère z roku 1882 v serpentině na valaiské straně Furky.
Hotel Belvédère z roku 1882 v serpentině na valaiské straně Furky.Foto: Edtrnchf · CC BY 4.0

Dne 7. července 1964 pracoval na serpentinách nad Realpem filmový štáb. Celý týden se tu při natáčení proháněly nahoru do průsmyku Furka Aston Martin, Rolls-Royce a Ford Mustang; zhruba šest minut záběrů se pak dostalo do filmu Goldfinger, který měl premiéru v září téhož roku. Štáb bydlel v Hotelu des Alpes v Realpu.

Silnice, po níž jel James Bond, byla už tehdy sto let stará. Vede přes jeden ze tří průsmyků, které spolu tvoří klasický okruh z Andermattu: Furku, Grimsel a Susten.

Furka: silnice pro armádu

Přes Furku se chodilo dávno předtím, než přes ni vedla silnice. Ve 12. století tudy táhli walserští osadníci. Goethe průsmyk přešel 12. listopadu 1779 v hlubokém sněhu a přenocoval v kapucínském hospici v Realpu.

Silnice přibyla až v 60. letech 19. století. Kantony Uri a Valais ji postavily v letech 1863–1866 – některé zdroje uvádějí jako začátek stavby rok 1864 – jako vozovou silnici z Oberwaldu do Hospentalu. Podle Historického slovníku Švýcarska uhradila Švýcarská konfederace dvě třetiny nákladů, „protože silnice byla v jejím vojenském zájmu“. Totéž uvádí i spolkový inventář historických cest: jde o technicky budovanou silnici, postavenou hlavně z vojenských důvodů a za spolkové peníze.

Rhônský ledovec, silnice přes Furku a Hotel Glacier du Rhône kolem roku 1900.
Rhônský ledovec, silnice přes Furku a Hotel Glacier du Rhône kolem roku 1900.Foto: SBB Historic (unknown photographer) · CC BY-SA 4.0 · c. 1900

Spolu se silnicí rostl i cestovní ruch. První hostinec v Gletschi byl otevřen v roce 1830; od roku 1856 tu hotelnictví rozvíjela rodina Seilerových spolu s dalšími a do roku 1930 bylo mezi Gletschem a Realpem asi šest set hotelových lůžek.

Hotel v serpentině

Nejslavnější hotel postavil v roce 1882 tehdy 24letý Josef Seiler v serpentině na valaiské straně nad Rhônským ledovcem. Hotel Belvédère byl rozšířen v roce 1894 a znovu v letech 1903–04, kdy dostal mansardovou střechu. V roce 1988 ho koupila rodina Carlenových z Brigu.

Zavřen byl v roce 2015 – podle Swissinfo proto, že nároky na udržení staré budovy v provozu se staly neúnosnými. Když o něm Swissinfo psalo v roce 2023, stál prázdný a byl na prodej.

Gletsch a Rhônský ledovec kolem roku 1900.
Gletsch a Rhônský ledovec kolem roku 1900.Foto: Unknown author · Public domain · c. 1900

Ledovec, který odešel

Z Belvédèru se hosté dívali na Rhônský ledovec – a ten od té doby ustupuje. Švýcarská síť pro monitorování ledovců GLAMOS měří polohu jeho čela od roku 1879. Podle součtu jejích oficiálních měření ustoupil ledovec od té doby asi o 1 845 metrů – z toho zhruba o 647 metrů od roku 2000 a jen v období 2023–24 o 115 metrů, což je největší roční ústup od roku 1944.

Pohled ze silnice přes Furku dolů na Gletsch, 2013.
Pohled ze silnice přes Furku dolů na Gletsch, 2013.Foto: Zairon · CC BY-SA 4.0

Rodina Carlenových v ledovci dodnes provozuje ledovou jeskyni. Jak stará je tato tradice, záleží na tom, koho se zeptáte: rodina uvádí, že ledovou jeskyni provozuje „přibližně od roku 1830“; deník Urner Zeitung v roce 2016 napsal, že první jeskyni vysekali kolem roku 1870 u Gletsche a v roce 1894 ji přesunuli nahoru k Belvédèru. V létě se led kolem ní zakrývá plachtami z fleecu, které zpomalují tání. Provozovatelé ale otevřeně přiznávají, že ledovec to nezachrání.

V ledové jeskyni vysekané do Rhônského ledovce.
V ledové jeskyni vysekané do Rhônského ledovce.Foto: Zairon · CC BY-SA 4.0

Grimsel: hospic pod jezerem

Z Gletsche stoupá na sever silnice přes Grimsel. Otevřena byla na podzim roku 1894 – energetická společnost KWO, která dnes provozuje tamní hospic, uvádí rok 1895 – a Konfederace opět z vojenských důvodů uhradila dvě třetiny nákladů. Soumarská doprava přes Grimsel tou dobou už ustala; zničila ji Gotthardská železnice otevřená v roce 1882.

Starý hospic na Grimselu u jezera na obraze Gabriela Loryho, dlouho před stavbou přehrady.
Starý hospic na Grimselu u jezera na obraze Gabriela Loryho, dlouho před stavbou přehrady.Foto: Gabriel Lory · Public domain · early 19th century

Hospic stál na Grimselu nejméně od roku 1397. V roce 1838 ho zasypala lavina a v roce 1852 vyhořel – zapálil ho jeho vlastní nájemce, kterého odsoudili k smrti a poté omilostnili. V roce 1909 koupila pozemek bernská energetická společnost BKW, aby tu vybudovala nádrž, a v roce 1928 starý hospic zmizel pod hladinou nového jezera Grimselsee. Nový hospic vyrostl na skále nad jezerem.

Dnešní hospic na Grimselu nad jezerem Grimselsee.
Dnešní hospic na Grimselu nad jezerem Grimselsee.Foto: Zairon · CC BY-SA 4.0
Hráz jezera Grimselsee při pohledu od hospicu.
Hráz jezera Grimselsee při pohledu od hospicu.Foto: Zairon · CC BY-SA 4.0

Susten: první silnice postavená pro auta

Třetí průsmyk je jiný. Silnice přes Susten nevznikla dodatečnou úpravou vozové cesty pro motorovou dopravu; podle spolkového inventáře historických cest šlo o první alpskou silnici ve Švýcarsku, která byla od základu postavena pro automobily. V kantonu Bern ji voliči schválili v roce 1937, v Uri v roce 1938 a práce začaly v době, kdy na Švýcarsko stále víc doléhal tlak mocností Osy: Susten měl v případě války nahradit „extrémně ohrožené“ přechody přes Furku a Grimsel a posílit gotthardskou pevnost.

Stavba trvala sedm let a stála 31,8 milionu franků. Pečlivá práce je znát dodnes: každá betonová konstrukce je obložena rulou a žulou z výkopů, serpentiny byly kvůli lepší přilnavosti vydlážděny drobnými kostkami a kilometrovníky jsou ze žuly. Silnice vystoupá do výšky 2 225 metrů, kde prochází 325 metrů dlouhým vrcholovým tunelem, a nikde nemá sklon větší než devět procent.

Silnice přes Susten směrem k průsmyku, červenec 1966.
Silnice přes Susten směrem k průsmyku, červenec 1966.Foto: Willy Pragher · CC BY 4.0 · 1966

Otevřena byla v neděli 7. září 1946. Toho dne přes průsmyk projelo 15 000 vozidel – asi dvanáct procent všech motorových vozidel registrovaných ve Švýcarsku.

Steingletscher při pohledu z průsmyku Susten.
Steingletscher při pohledu z průsmyku Susten.Foto: Zairon · CC BY-SA 4.0

Žluté autobusy

První pravidelné poštovní autobusy vyjely přes Grimsel a Furku 20. června 1921. O století později je linka poštovních autobusů přes čtyři průsmyky s jízdní dobou osm hodin a 45 minut nejdelším přímým spojem veřejné dopravy ve Švýcarsku. V roce 2018 přepravily průsmykové linky rekordních 151 000 cestujících.

Železnice si našla jinou cestu. Vlaky dorazily do Gletsche v roce 1915 a od roku 1926 byla trať Furka-Oberalp průjezdná. Od roku 1982 projíždějí vlaky celoročně pod průsmykem základním tunelem. Stará vrcholová trať byla uzavřena – poslední vlak po ní projel v říjnu 1981 – a v roce 1983 založili dobrovolníci spolek s cílem ji obnovit. Od 12. srpna 2010 jezdí po celé vrcholové trati opět parní vlaky.

Než vyrazíte

Silnice přes průsmyky jsou jen letní. Kanton Uri každý rok zveřejňuje termíny otevření a uzavření Furky a Sustenu. V roce 2025 byla Furka otevřena od 28. května do 27. října a Susten od 6. června do 27. října. Od roku 2000 se Furka otevírala nejdříve 7. května a nejpozději 21. června. Před cestou si ověřte aktuální informace na www.ur.ch/strasseninfos.

Nadmořské výšky. Nejvyšší body silnic: Furka 2 429 metrů (Historický slovník uvádí 2 431), Grimsel 2 164 metrů, Susten 2 225 metrů.

Nebo nechte auto doma. Poštovní autobusy jezdí přes průsmyky od června do začátku října; na linkách přes tři a čtyři průsmyky je nutné rezervovat si místo nejpozději do 16:00 předchozího dne a jízdní kola je rovněž třeba rezervovat den předem.

Projeďte ji sami

Trasu den po dni, skutečné náklady a tipy na ubytování najdete v itineráři. Plánovač ji zakreslí do mapy odkudkoli vyrazíte.

Zdroje

  1. Historisches Lexikon der Schweiz — Furkapass
  2. Historisches Lexikon der Schweiz — Grimselpass
  3. Historisches Lexikon der Schweiz — Sustenpass
  4. IVS (Inventar historischer Verkehrswege der Schweiz) — VS 3 Furka
  5. IVS — VS 4 Grimsel
  6. IVS — UR 4.4 Sustenstrasse
  7. SAC Die Alpen — Kleine Kulturgeschichte der Furkastrasse
  8. Historische Hotels — Hotel Belvédère am Furkapass
  9. Swissinfo — Swiss lost places: Hotel Belvédère (2023)
  10. GLAMOS (2025) — Swiss Glacier Length Change, doi:10.18750/lengthchange.2025.r2025
  11. Gletscher.ch — Rhône Glacier ice grotto, history
  12. Urner Zeitung — Die Touristenattraktion am Furkapass schmilzt dahin (2016)
  13. Grimselwelt — Grimsel Hospiz, history
  14. SRF — Goldfinger Files: als James Bond am Furkapass unter Beschuss geriet (2021)
  15. SRF — Bond-Film Goldfinger wird 60 (2024)
  16. PostAuto — Seit 100 Jahren fahren Postautos über Grimsel und Furka (2021)
  17. Dampfbahn Furka-Bergstrecke — history of the association
  18. Kanton Uri — Öffnungs- und Schliessungsdaten der Pässe 2000–2025

Každý údaj v tomto příběhu pochází z uvedených zdrojů. Kde se rozcházejí, text to říká. Našli jste chybu? Napište na hello@roadcutco.com.

Další příběhy silnic