Silnice na Amalfinském pobřeží: police vytesaná do útesu

Dne 2. února 2021 kolem půl desáté dopoledne se nad Amalfi utrhla hora. Sesuv ze svahu Vagliendola dopadl na pobřežní silnici u tunelu Matteo Camera a část vozovky strhl s sebou. Amalfi bylo rozťato vedví. Devět obyvatel evakuoval vrtulník, nikdo nezahynul. Silnici znovu otevřeli 24. dubna.

Taková je celá silnice na Amalfinském pobřeží: úzká police vytesaná do útesu, spojující města, která s žádnou silnicí nikdy nepočítala.

Schodiště a stezky pro mezky

Po většinu své historie byla města tohoto pobřeží obrácena k moři. V 9. až 11. století bylo Amalfi námořní republikou. UNESCO, které pobřeží zapsalo na seznam světového dědictví v roce 1997, popisuje krajinu formovanou touto mocí a „prolínáním východních a západních vlivů“. Na souši sloužila ke kratším cestám schodiště, k delším stezky pro mezky – UNESCO o nich mluví jako o úzkých horských stezkách, které „historicky spojovaly statky a vesnice“. Turistický portál Discover Campania dodává, že právě po těchto stezkách prchali lidé do vnitrozemí, když se na pobřeží vylodili Saracéni.

Silnice ke královským narozeninám

První vážně míněné plány vznikly v 18. století a počítaly se silnicí do vnitrozemí přes Agerolu. Joachim Murat, neapolský král dosazený Napoleonem, schválil v roce 1811 stavbu silnice z Amalfi přes Atrani a Minori do Maiori a odtud přes hory, Tramonti a průsmyk Chiunzi směrem k Neapoli. Práce začaly kolem roku 1815, ale ještě ve dvacátých letech devatenáctého století byl sjízdný jen úsek z Amalfi do Maiori.

Rozhodující slovo měl až bourbonský král Ferdinand II., který schválil levnější trasu kolem Capo d’Orso do Vietri a Salerna. Tady se prameny rozcházejí. Italská Wikipedie klade jeho rozhodnutí do roku 1835, zároveň však uvádí, že stavba probíhala v letech 1832 až 1850; místní noviny Il Vescovado píší jen „v letech 1832 až 1850“. Otevření je doloženo lépe: italská Wikipedie i spisovatelka Laura Thayer v článku k výročí silnice shodně uvádějí, že silnice z Vietri do Amalfi byla slavnostně otevřena 12. ledna 1853 – v den narozenin Ferdinanda II. Podle Laury Thayer se silnice tehdy jmenovala Strada Ferdinandea della Costiera di Amalfi.

Na západ od Amalfi se silnice dostala později. Laura Thayer klade její prodloužení do Positana a dál do Mety na sorrentské straně do počátku devadesátých let devatenáctého století; jiný pramen, který by toto datum potvrzoval, jsme nenašli. Fotografové, kteří tehdy prodávali cestovatelům snímky Itálie – mezi nimi Giorgio Sommer v Neapoli –, si novou silnici vzali za jeden ze svých námětů.

V roce 1953, sto let po otevření, byla silnice zařazena mezi státní silnice jako SS163 Amalfitana. Noviny Il Vescovado otiskly fotografii z léta 1962, na níž dělníci připravují podklad pro asfalt u Laurita nedaleko Positana.

Silnice, pro kterou není místo

Amalfitana měří zhruba padesát kilometrů a vede z Mety do Vietri sul Mare. Podle italské státní správy silnic ANAS se na ní na mnoha místech nevyhnou dvě velká vozidla a místy je silnice užší než šest metrů. U Furore překonává ústí úzké rokle Fiordo di Furore mostem ve výšce asi třiceti metrů nad mořem.

O Furore se mluví jako o „městě, které tu není“, protože jeho domy jsou roztroušené po horském svahu. Žil tu Roberto Rossellini a natočil zde s Annou Magnani film Amore; v jejím bývalém domě dnes sídlí muzeum věnované herečce.

U Atrani překračuje silnice ústí údolí Dragone po řadě oblouků přímo nad pláží. Dál na východ, u Capo d’Orso, míjí maják – na úseku, který vybrali Bourboni.

Sudé a liché

Místa je na silnici málo, a tak ho ANAS přiděluje. Podle nařízení ANAS č. 340/2019, které vychází z dohod o mobilitě podepsaných na prefektuře v Salernu, je provoz aut mezi Vietri sul Mare a Positanem omezen podle poslední číslice poznávací značky. Pravidlo platí od 10:00 do 18:00. Obec Praiano to uvádí jednoznačně: v sudé dny nesmějí jezdit auta, jejichž značka končí sudou číslicí; v liché dny totéž platí pro liché číslice. Některé weby uvádějí pravidlo obráceně – věřte obcím, ne jim.

Pro velké autobusy platí zvláštní omezení podle dalšího nařízení ANAS, č. 337/2019. Regionální správní soud v dubnu 2022 zamítl odvolání proti pravidlu sudých a lichých značek i proti omezením pro autobusy, informoval list Positano Notizie.

Než vyrazíte

Pravidlo značek v roce 2026. Podle obce Praiano a turistického distriktu Costa d’Amalfi platí pravidlo každý den od 30. března do 6. dubna; každý den během dubnových a květnových svátků (od 25. dubna do 2. května, oznámení obce Amalfi uvádí začátek už 24. dubna); o víkendu 30.–31. května a o sobotách, nedělích a státních svátcích v červnu a červenci; každý den od 1. srpna do 30. září; v říjnu pak o sobotách, nedělích a státních svátcích. Mimo dobu 10:00–18:00 omezení neplatí. Oznámení obce Amalfi zahrnuje jen jarní termíny. Termíny se stanovují každý rok znovu, a proto si je před cestou ověřte v oznámeních obcí.

Kdo má výjimku. Motocykly a skútry, obyvatelé pobřežních obcí a Ageroly, vozidla s průkazem pro osoby se zdravotním postižením, pokud vezou jeho držitele, taxíky, vozy s řidičem k pronájmu a vozidla záchranných složek. Výjimku mají také hotelví hosté s rezervací, ovšem jen na cestu tam v den příjezdu a na cestu zpět v den odjezdu, dále zaměstnanci s pracovní smlouvou, a to jen na cesty do práce, a majitelé rekreačních bytů a domů s potvrzením od obce.

Po pobřeží jinak. Lodě společnosti Travelmar spojují Salerno, Vietri, Cetaru, Maiori, Minori, Atrani, Amalfi a Positano.